Krajina jako domov

10.4.2018, 23:05 // Rubrika: Zprávy
Ilustrační foto: Pixabay

Radioaktivní odpad nepatří do harmonické, kulturní, hustě obývané a milované krajiny. Genius loci lokality nazývané Horka lze zničit a jeho navrácení po tomto aktu již nebude možné. Atmosféra místa by tím byla definitivně ztracena. Krajina by získala stigma místa nežádoucího.

Vztah Čechů ke krajině je historicky velmi silný, a to i přes nešťastné 20. století. Díky ztrátě soukromého vlastnictví jsme otupili svůj vztah ke krajině. Přesto stále platí, že máme to velké štěstí žít v neuvěřitelné zemi; slovy Josefa Kroutvora: „Kolik obrazů, písní a osudů se odehraje na několika kilometrech naší krajiny! Jdeme jen přes kopec a jsme jinde. Kdežto Maďar, o ubohém Rusu ani nemluvě, naškrundá kilometrů sto a je tam, kde byl.“

Specifickou oblastí v českých zemích je Vysočina. Byla osídlena relativně pozdě. Je nazývána krajem kamení a jeřabin. Je to drsný kraj s dlouhými zimami a krátkým létem, kde bylo vždy těžké se uživit. Obyčejné brambory tu byly nazývány „horským zlatem“. Nicméně možná právě proto jsou tu lidé se svou rodnou hroudou tak silně spjatí. Kulturní (člověkem zvelebenou) krajinu si zde na divoké přírodě bylo třeba doslova vyvzdorovat.

Stále platí, že o co se starám, k tomu získávám vztah. A to silné pouto je tu patrné dosud. Krajina se proměnila v bytost.

Místo mezi Hodovem, Budišovem, Náramčí a Rudíkovem nazývané Horka je zářným příkladem onoho vztahu. Uvidíte tu typickou jednoduchou krajinu – louky (dříve a v budoucnu možná opět pole) s ostrůvky borovic doplněnými obřími syenitovými valouny a šípkovými růžemi. Zejména pro návštěvníka z jiného kraje nevídané! Nedaleko místa, kde má být potenciálně uložen jaderný odpad, je malý lomek a stráň nad ním porostlá na jaře překrásně kvetoucími janovci a vtroušenými jeřáby.

Je to krajina přímo v srdci Vysočiny, součást Přírodního parku Třebíčsko. Krajina, která inspirovala mnohé básníky – Jana Zahradníčka, Jakuba Demla či Otokara Březinu. Krajina známá svou poetikou a téměř hmatatelným duchem místa, který lze jedním necitlivým zásahem nenávratně zničit. Uložením jaderného odpadu by se z ní stal kraj, který by nelákal k procházce, ale který by byl znám jako „to úložiště“. Kdo by jej navštívil? Z krajiny se nedá utéct, je všude kolem nás. Krajina je domov. Nenechme si ho vzít.

Autor: Markéta a Petr Veličkovi, krajinářští architekti


Součást mediální skupiny Zaostřeno ČR od Matěje Měrtla