Již podruhé zacinkalo olympijské stříbro, zlato uteklo o fous

17.7.2017, 22:02 // Rubrika: Sport
Foto: Michaela Bernatová

Nicméně, olympijský výsledek ukázal, že mezi českými družstvy nemáme konkurenci.

Moderní technologie nám dovolila i ze zahraničí zasílat průběžné výsledky na webové portály Velkého Meziříčí. Dnes bych ráda zhodnotila celotýdenní zápolení na XVI. Olympiádě v rakouském Villach.

Po příjezdu nás čekala akreditace a vyzvednutí průkazek, které byly platnou vstupenkou na jídlo, do MHD a na památky po celém Villachu. Ubytování jsme měly společně s ostatními českými družstvy na Střední Technické škole.

První, zahajovací večer se nijak zvlášť neprotahoval, již v pondělí čekaly všechny tréninky. Na stadion jsme každý den vyrážely speciálně přidanými linkami MHD asi 3 km od ubytování. Počasí původně slibovalo 22°C, ale nakonec jsme se v celé výstroji a výzbroji potily v nepříjemných 35°C. Byly to velmi náročné, ale dařilo se nad očekávání. Rozhodčí nám nic nevytkly, dokonce nás chválili a bavili se s námi nejen o sportu. Po fyzickém vypětí jsme se jeli vykoupat do druhého největšího jezera Ossiacher See, poblíž města. Vždy jsme se domluvily s dalšími družstvy a mohly jsme si i při zábavě vyměňovat poznatky a rady do budoucích závodů.

Úterý patřilo opět disciplíně CTIF + štafetám. Bohužel jsme si štafetu mohly zkusit zaběhnout jen jednou a i tak, nás čekalo menší zklamání. Běžely jsme spolu se 2 družstvy z kategorie B, tedy starší ženy (nad 30 let). Neměl nás kdo táhnout a čas se od našich domácích závodů moc nelišil.

Středa byl pro nás volný den, ale využily jsme možnost osobních tréninků s družstvem HZS Královehradeckého Kraje, který měl materiál s sebou. Odpoledne probíhalo slavnostní zahájení hasičské Olympiády. Na stadionu se seřadilo před 2 400 soutěžících z řad dětí, profesionálních i dobrovolných hasičů. Všichni tito závodníci z celkem 27 zemí mělo obrovskou motivaci zaběhnout své nejlepší výsledky. Nesmělo chybět přes 500 rozhodčích, kteří skládali slib, že budou rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí. Při zapálení olympijského ohně byl na stadionu uvítán rakouský prezident Alexander Van der Bellen, ministr vnitra Wolfgang Sobotka a starosta Villachu Günther Albel.

Čtvrtý den jsme využily k protáhnutí svalů dolních končetin ke zdolání vrcholu Gerzlitzen ve výšce 1 911 m. n. m. Neuvěřitelně krásný výhled na lázeňské město Villach, jezera a na další hory kolem dokola nám dokázal uklidnit tepovou frekvenci, která se každým dnem zrychlovala. Teplota ve městě stále nepolevovala, ale tam nahoře se dostala k 11°C. Po obědě přijela druhá vlna fanoušků z Velkého Meziříčí. První vlna fanoušků z Dobré Vody (4 členky týmu patří do SDH Dobrá Voda) přijela již v pondělí. Po jejich ubytování v místním kempu jsme se vydaly na prohlídku města, kde po celý týden probíhaly oslavy. Večer jsme potrénovaly štafetové předávky a plně vyčerpané jsme usnuly.

V pátek jsme v dopoledních hodinách již skandovaly na tribunách. V požárním sportu byly k vidění štafety a odpoledne se na stadionu sešla již mužská družstva kategorii A k předvedení toho nejlepšího z CTIF. Nejlépe se dařilo klukům z Vlčnova a Michálkovic, kteří se bez trestných bodů dostaly do kategorie zlatých medailí. Další družstva z Vlčnova, M2 a M3 spolu s družstvem z Frýdku – Místku si vybojovali stříbrnou kategorii.

Byl to pro nás pocit závisti, že oni už to mají za sebou a my ani nebudeme moci dospat. Noc byla ale klidná, i když jsme čekaly, že ti, co už mají odběháno budou slavit. Ale ne, všichni čeští reprezentanti jsou solidární a opravdu si oslavy nechali až na poslední noc.

Sobota ráno se nesla už od začátku na vlnách nervozity. Na kontrolu jsme šly v 10:45 hodin. Tribuny byly nacpané k prasknutí. Nicméně jsme si našly vlajky města Velkého Meziříčí a vesnice Dobré Vody. To byl náš cíl. Nezklamat je. Motivoval nás i fakt, že nám onemocněl trenér Standa Kratochvíl st. a právě on byl, možná s vypětím všech svých fyzických sil, přítomen na tartanovém povrchu jako naše největší opora a podpora. Trošku nervozity přidal právě fakt, že ženská družstva z České republiky, která si své pokusy již zaběhla, dostala všechna trestné body. Tady se běhají rekordy trati, nemůžete dostat trestné a počítat s dobrým výsledkem. Šlo nám opravdu o všechno.

Povinná výbava každého člena družstva je oblek PS II., kotníčková, černá obuv, opasek, helma a speciální označení postu. Po hromadném nástupu 9 družstev na stadion jsme si chystaly materiál. Soutěžila prvně družstva na lichých stavech (1,3,5,7,9). Tam jsme byly i my. Nesměl chybět rituální prvek a už se šlo na to. „Pamatuji si jen německý povel, výstřel a pak nic. Nevnímáte nic jiného, než to, že máte jediný pokus a musí být perfektní. ” Neuvěřitelná podpora těch málo lidiček z Velkého Meziříčí a okolí byla ale slyšet široko daleko. „To byli oni, co nás táhli dopředu.”

Malé zaváhání na sacím vedení nás ale neodradilo. Časomíra se zastavila na čase 44:62. Teď přišla pro některé z nás ta nejhorší chvíle čekání. Budou trestné body? Kolik? A za co?

NE. Žádné trestné, máme čistý čas. Na štafetu se šlo tedy s klidným vědomím, že to, proč jsme sem přijely, se vlastně povedlo. Možná až přílišná motivace se neobešla bez následků. „Rouru jsem projela tak blbě, jako nikdy v životě. Už jsem chtěla až moc. Obávám se, že špatný výjezd z roury nás stál ten nejcennější kov.” Štafetový čas byl stejný, jak tréninkový. 66:08. Netrpělivě jsme čekaly na výsledky. Radovaly jsme se, protože jsme věděly, že jsme nejlepší z ženských družstev cvičící CTIF v kategorii A za Českou republiku. O 0,6 setin vteřiny jsme skončily první pod čarou zlaté kategorie. První stříbrné (celkem 23 ženských družstev se rozdělí na 3 kategorie, zlaté, stříbrné a bronzové). Časy útoků ve zlaté kategorii se pohybovaly od 35 do 45 vteřin. Především rakouské ženy mají neuvěřitelnou formu. Nedá se pochopit, jak mohou zaběhnout takový čas.

„Na jednu stranu víte, že jste nejlepší, že jste předvedly úžasný výkon. Na druhou stranu, mohla to být ta zlatá. Moc mě to mrzelo, a ještě chvíli mrzet bude.” Ale třeba je to motivace do budoucna, abychom prostě ještě vydržely pospolu a bojovaly, dokud to zlato opravdu necinkne.

Děkujeme fanouškům, ať už těm ve Villachu, nebo těm u televizních, nebo počítačových obrazovek, rodinným příslušníkům, partnerům, manželům a dětem, kteří nás podporují. Velké DÍK patří sponzorům, bez kterých by nebyla možnost reprezentovat Českou republiku. Největší poděkování si zaslouží trenér, který to s námi nevzdává, ani když to vzdáme samy se sebou.

Za sebe bych ráda poděkovala novinám a webovým portálům, které vždy publikují mé, někdy až nudně dlouhé články. Ale pocity popsat jednoduše prostě nejdou. A díky patří také holkám z týmu, protože i když by mohly, tak nikomu nic nevyčítají.

Autor: Michaela Bernatová


Součást mediální skupiny Zaostřeno ČR od Matěje Měrtla