ZAOSTŘENO NA CESTÁCH: O cestě za sny s Václavem Malinským III.

28.9.2016, 13:33 // Rubrika: Zaostřeno na cestách
ZAOSTŘENO NA CESTÁCH O cestě za sny s Václavem Malinským III. - ZaostřenoVM.com

Když jsem letos na jaře uspořádal dobročinnou pěší cestu pro malého Matěje napříč naší zemí od nejvýchodnějšího bodu k nejzápadnějšímu (800 km) začal jsem přemýšlet nad tím, kam mě mé toulavé boty zavedou tentokrát. Společně s kamarádem Pavlem jsme vytvořili zcela nový, cestovatelský projekt Walk for Help (Cesta pro pomoc), kterým jsme chtěli změnit zažité představy o tom, že cestování je nákladné a že pomoc se nedostane potřebným a svět okolo nás je krutý a sobecký.

V šesti členném týmu jsme vyrazili do Indického Himálaje a ve spolupráci s českou, nevládní organizací Most ProTibet a Charitou ČR jsme se snažili upozornit na nelehkou situaci loňským zemětřesením zasaženého Nepálu a stejně tak jsme se snažili podpořit Tibetské exilové obyvatelstvo žijící v severní Indii a podpořit tak tibetskou kulturu a vzdělanost.

Myšlenka celého projektu je přitom jednoduchá:

  • Cestuj a svoji cestu dokumentuj.Foť zajímavé fotky a šiř je dále do světa na svých webovkách a sociálních sítích. Vyber si zajímavý trek divočinou s krosnou na zádech, komunikuj s místními, poznávej tradice a obohacuj sebe, místní i ostatní, kteří tě na tvých cestách doprovází a podporují.
  • Spoj se s dobročinnou nevládní organizací, která má v místě tvé cesty rozjetý nějaký dobročinný projekt. Prezentuj svoji výpravu jako charitativní cestu, kterou chceš této nevládce pomoci a vybrat finančí prostředky na podporu jejího projektu. Svoji cestou tak upozorníš na potřebu pomoci a nevládní organizace díky tobě od dárců obdrží potřebnou finanční podporu.
  • Oslov svým projektem sponzory, zda by měli zájem spolupracovat, pomoci ti s financováním cesty a případně i přispět částkou nevládní organizaci. Využij startovač, či jinou formu finanční podpory, abys svoji cestu finančně „utáhl“ a mohl si dovolit vynaložit peníze na propagaci, vytvoření webových stránek apod. Ty můžeš na oplátku sponzorovi nabídnout například umístění jeho loga na tvém baťohu, což každý sponzor jistě ocení.

Sečteno a podtrženo, projekt Walk for Help přinese pomoc potřebným, zviditelní podporované nevládní organizace, díky sponzorům umožní cestovatelům cestovat levněji a díky dokumentaci cesty na sociálních sítích přinese všem ostatním nevšední zážitek přímo z divočiny.

Pavel se svým kamarádem Koudym v loňském roce absolvoval jeden z nejtěžších treků ve Skotsku a díky spolupráci s Charitou ČR se jim podařilo více upozornit na uprchlickou krizi a díky projektu nazvaném Walk for Syria se jim podařilo vybrat 267 tisíc Kč. Díky Pavlovým a mým zkušenostem jsme tak mohli vytvořit další, zcela ojedinělou charitativní cestu.

Cesta

Naše cesta započala v hlavním měste Indie – Dilí. Hned zde jsme měli možnost uvidět první, pro Indii tak typické kontrasty. Ultramoderní, nové, čisté metro ze kterého vyjdete ven na ulici a nevěříte tomu, co vše se přímo před vašimi zraky odehrává. Obrovské množství lidí, převážně chudých, otrhaných, špinavých, naprosto šílená, přehuštěná doprava a všudypřítomný zápach odpadků. Kam se člověk podívá, tam se něco děje. Z Dilí jsme se přemístili vlakem už více na sever do městečka Shimla, odkud jsme jeli jeepem do známého města Manali, kam míří většina lidí, kteří jedou na sever. Už při této cestě jsme poznali, jak budou přejezdy v horách náročné, cca 250 km jsme jeli horskými serpentinami po kamenitých cestách a cesta trvala 9 hodin. Náročnou cestu jako první odnesla Tereza, které bylo špatně. Nicméně jsme do Manali dorazili a druhý den pokračovali ještě více na sever, až do města Leh, které je od Manali vzdálené dalších 450 km. Na této cestě se zřídkakdy objevil kousek asfaltu, ale převážně jsme jeli po kamenitých, prašných cestách, z okolních skal často padaly do cesty kameny, ale našeho řidiče to nijak neznepokojovalo. Jediné co ho znepokojilo bylo to, když jsme píchli kolo a místo aby vystoupil z auta a podíval se, tak stál na brzdě a jen se vyklonil z auta. Jenže se vyklonil až moc a vypadl a auto ho málem přejelo. Nataša marně hledala ruční brzdu, protože Indové ji mají u některých aut pod volantem. Naštěstí se řidiči podařilo opět naskočit do auta a zabrzdit ho. Na této cestě se již objevily zdravotní problémy u všech členů našeho týmu, protože jsme neustále překonávali 5ti tisícová sedla. Nejvíce cestu odnesl Jarda, který nám několikrát i omdlel. Tato cesta trvala 24 hodin bez přestávek a doslova byla nekonečná. Na cestách se tu a tam objevil odstrašující případ v podobě rozbitých vraků aut, která spadla ze silnice. Sami řidiči Vám budou ve městech tvrdit, že je to jedna z nejnebezpečnějších cest světa. Přijíždíme konečně do srdce Ladakhu, města Leh. Ladakh je region v severní Indii (Jammu-Kashmir), kde převážně žijí Tibeťané, takže tu převažuje buddhismus, na rozdíl od většiny Indie, kde je hinduismus. Dáváme se tu do řeči s místním chlapíkem, který nás odvádí ke své rodině, která nás levně ubytuje, takže nemusíme shánět žádný guesthouse. Díky němu se dozvídáme mnoho zajímavých věcí z ladacké kultury a vůbec celkově života v Himálaji. Rodina se o nás skvěle stará a nakonec tady zůstáváme několik dní. Hned druhý den se večer zdržíme venku a vracíme se poměrně pozdě. Potkáváme po tmě s baterkou našeho pana domácího, který nám ukazuje na prstech tři. Nikdo netuší, co se nám snaží říct, až doma se od jeho dcery, která umí anglicky dozvídáme, že nás byl již třikrát hledat, protože o nás měl starost. Dozvídáme se, že asi 20 km odsud bude mít zrovna Jeho Svatost Dalajláma učení a tak zjišťujeme, jestli by se tam dalo dostat. Učení Dalajlámy je veřejnosti přístupné a tak v den konání vyrážíme splnit si tajný sen v který jsme ani nedoufali. Skutečně se dostáváme na učení Jeho Svatosti Dalajlamy. Je tu obrovské množství místních lidí mnoucích v ruce malu (buddhistický růženec) a odříkávajících onu nejpodstatnější mantru ÓM MANI PÄME HUNG. Tuto mantru slýcháváme po celý pobyt v Himálaji a sami se ji naučíme odříkávat, když chceme naši mysl převést na pozitivní smýšlení. Dalajláma hovoří o nutnosti pomáhat druhým, což je podle něj smyslem lidského života. Sami se nad vším hlouběji zamýšlíme a uvědomujeme si, že hranice a rozdíly mezi lidmi si vytváříme jen my sami. Napadá nás, že bychom měli začít pěstovat hlubší vztahy s druhými („cizími“) lidmi. Od vzájemných úsměvů v ranní tramvaji, přes popřání hezkého dne, až po podporu lidí v Indii, Tibetu a Nepálu, kteří nám nejsou o nic vzdálenější, než naši přátelé či sousedi.

Během pobytu v Lehu ještě navštěvujeme buddhistický Tathok tsechu festival ve vesnici Shakti a také objíždíme několik krásných klášterů v okolí. Cca po týdnu vyrážíme na náš první pěší trek Himalájemi. Začínáme známým Markha valley v nadmořské výšce 3800 m.n.m. Každý den chodíme okolo 15-20 km, vše si nosíme v našich krosnách, stany, spacáky, jídlo, vařič. Naprostá většina turistů trek jdou s plným servisem, kdy se nemusí o nic starat a místní nomádi jim zařídí vše a veškeré věci jim nosí koně a nebo oslíci a ještě s nimi jde celou trasu místní průvodce. My tímto nezáživným způsobem cestování pohrdáme a tak jsme šli na vlastní pěst. Každým dnem jsme stoupali čím dál výše a některé dny jsme si opravdu sáhli na dno svých sil. Poslední den treku překračujeme sedlo ve výšce 5200 m.n.m. a konečně se blížíme do cíle treku. Poté jsme se přemístili do kláštera Hemis, kde jsme strávili 2 dny odpočinkem. Mezitím se od nás odpojili 3 členi týmu (z důvodu dřívějšího odletu) a tak na další trek už pokračujeme pouze ve třech (Já, Pavel, Nataša). Další trek máme v plánu okolo posvátného jezera Tso moriri, který už není turisty příliš navštěvovaný a je daleko náročnější. Jezero má na délku 27 km a tak jeden celý den jdeme pouze podél jezera. Poté už pokračujeme koryty řek s krásnými výhledy na okolní šestitisícové zasněžené vrcholky. Neustále se pohybujeme v nadmořské výšce 4500 m.n.m a výše. Předposlední den překračujeme nejvyšší bod na celé naší cestě, ledovec v nadmořské výšce 5700 m.n.m. Tady všichni tři jdeme daleko za své hranice a s vypětím všech sil ledovec překračujeme a s pocitem euforie klesáme dolů. Celý trek jsme šli 7 dní, stejně rychle jako ostatní turisté, kteří na rozdíl od nás měli plně zařízený servis a nemuseli se o nic starat.

Po tomto treku se konečně přemisťujeme do údolí Spiti, kde nás čekají návštěvy škol a klášterů, které chceme naší cestou podpořit. Dostáváme se do kláštera Gowang, který se na týden stává naší „základnou“. Trávíme tu veškerý čas s místními mniškami, které se o nás skvěle starají a také se tu potkáváme s českými pracovnicemi z organizace Most ProTibet. Uvědomujeme si, že máme naprosto jedinečnou možnost vidět život v klášteře, trávit čas na místech, kam se běžný turista nemá šanci dostat. Kdybychom nespolupracovali s Mostem ProTibet, jen stěží bychom měli možnost poznat skutečný život v klášterech.

Nejdříve navštěvujeme Kunsel school ve vesnici Demul. Jsou tu děti již od 3 do 6 let, jsou tu 2 třídy, jeden učitel. Děti sedí na zemi, nemají židle, lavice, jsou tu oprýskané, staré zdi, žádné sociální zázemí i přes takovou bídu se děti již učí anglicky, mají environmentální předměty, matematiku a velmi dobře propracovaný vzdělávací systém. Žasneme nad tím, co vše se dokáží děti v těchto podmínkách naučit. Hodně nám to otevírá oči a chtěli bychom veškeré peníze, co se vyberou pro Most ProTibet investovat právě do této školy. Díky našemu příteli mnichovi Pemu Samdupovi a jeho organizaci Sapa foundation se tato škola podařila před třemi lety otevřít. Pema spolupracuje s Mostem a v údolí Spiti má mnoho projektů a je tu velmi váženým člověkem. Díky němu se nám tu všude dostává pohostinnosti od místních. Náš člen Pavel se tu v místním klášteře konečně setkává se svým adoptovaným mníškem Tenzinem. Díky organizaci Most ProTibet má každý možnost si tu adoptovat mnicha a nebo jakkoliv jinak pomoci tibetskému obyvatelstvu a kultuře.

Po téměř týdnu stráveným v údolí Spiti s našimi přáteli se všichni společně vydáváme na výlet k posvátnému jezeru Chandra Thal. Zde mniši uspořádají očistný rituál a všichni se s námi loučí, protože je na čase říct sbohem. Dostáváme tibetské, bílé šály s 8 symboly štěstí pro náš bezpečný návrat. Mnišky pláčou, i nám se už začíná stýskat. Údolí Spiti a lidé tady nám přirostli k srdci a víme, že Češi jsou tady doma.

Mniši ze Spiti nás ještě odváží autem do města Manali a odtud už zase pokračujeme sami po vlastní ose. Míříme do města Dharamsala, což je sídlo tibetské exilové vlády a má tady svůj palác i Jeho Svatost Dalajlama. Tentokrát jsme se s Jeho Svatostí už ale nepotkali, protože se v té době nacházel v Evropě. Měli jsme tu možnost dozvědět se více o tibetské kultuře a hlavně zjistit skutečnou situaci v Tibetě. Čínská armáda v Tibetě stále pokračuje v utlačování tibetského obyvatelstva a dennodenně zde dochází k porušování základních lidských práv a svobod. Člověk čím dál více začíná přemýšlet nad tím, jakým způsobem Tibetu pomoci a my sami si říkáme, co víc pro ně udělat.

Z Dharamsali se přemisťujeme k indicko-pákistánským hranicím do města Amritsar. Navštěvujeme ceremoniál zavírání hranic, což je tu pro místní velkou atrakcí. Paradoxem je, že tady si Indičtí a Pákistánští vojáci podávají ruce, ale o několik set kilometrů severněji mezi sebou bojují. Dostáváme se také do známého Golden templu (Zlatý chrám), kde se zdarma ubytováváme a útočiště zde dostane každý, bez ohledu na rasu či náboženství. Nicméně po klidném, buddhistickém severu je tohle typické, rušné indické město a ten buddhistický klid nám chybí. Já se tedy hned druhý den přesouvám vlakem do Dilí a Pavel s Naty se již chystají na odlet domů. V Dilí hned přebíhám rušné centrum a dostávám se do tibetské kolonie, která se na 3 dny stává mojí oázou klidu. Poté se konečně vracím domů, ještě s přestupem v Dubaji a naše dobročinná cesta je tak oficiálně ukončena.

Je těžké shrnout vše, co se událo do pár řádků textu a proto máme v plánu o této cestě vyprávět na našich přednáškách, kde se toho dozvíte daleko více. O celém projektu Walk for Help se dozvíte na našich webových stránkách www.walkforhelp.com nebo na mém webu www.cestazasny.com a také nás najdete na facebooku www.facebook.com/cestazasny a www.facebook.com/walkforhelp. O organizaci Most ProTibet a možnostech pomoci se dozvíte na www.protibet.cz

Děkujeme Všem, kteří naši cestu sledovali a přispívali, ať už finančně nebo pomocí propagace projektu a těšíme se na viděnou na některé z našich přednášek.

ZaostřenoVM.com - mediální partner akce

Autor: Václav Malinský, Walk for Help
Foto: Václav Malinský, Walk for Help
Štítky:

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vložené komentáře vyjadřují názor čtenářů a Zostřeno VM za ně nenese žádnou odpovědnost. Komentáře reklamní, urážlivé, vulgární či jinak nevhodné mohou být redakcí smazány. Zaostřeno VM může kdykoliv diskuzi k článku vypnout.